Osm let slibů. Jaký je skutečný účet za vedení Liberce?

Začíná léto. A vypadá to na pěkně horké dny. O to žhavější, že se blíží podzimní volby.

My všichni Liberečané dostáváme denně nálož úspěchů současného vedení města. A současně dostáváme, převážně od opozičních zastupitelů, stejnou nálož kritiky stávající práce radních. Kde je pravda? Mají ji jedni nebo ti druzí? Nemá ji nikdo z nich? Toť otázka pro voliče téměř kvízová.

Jedno víme my všichni. Vedení i opozice byli v zastupitelstvu osm let! Osm let a teď potřebují, aby nás přesvědčili o své pravdě? Nevěřme jedněm ani druhým.

Osm let a Liberec je rozkopán, jako by se stavělo nové město. Liberec je neprůjezdný. Zmatená a chaotická rozhodnutí o rekonstrukci dopravních tepen Liberce. Navíc nastavené objížďky a trasy průjezdnosti, to je skutečně chaos v praxi. Není snad zakázka investičního charakteru, která by nebyla předražena. Chaotické nákupy nemovitostí aniž by bylo dopředu jasné, čemu budou sloužit, jaký bude jejich účel.

Ale co je nejhorší, co je skutečně tristní, to je stav městské kasy. Vše shora uvedené a další podivné aktivity včetně dotací, které nesou vždy spolufinancování, to vše přineslo enormní dluh. Přitom má město enormní příjmy. Ano, Liberec je opět v hrozných dluzích. Může nám současné vedení tvrdit, že tomu tak není? Nemůže, protože by to byla lež. Nebo se můžeme podívat na rozklikávací – interaktivní rozpočet na stránkách města. Ejhle, nejde nic rozkliknout. Transparentnost je kde? Řešení se našlo. Předhodilo se lidu Libereckému 10 milionů, abychom si sami rozhodli, co se za ně opraví, zvelebí. To je vlastně marketingově 2 v 1, podobně jako v Kauflandu. Jde o čirý alibismus s populismem v jednom balíčku. Přitom nejde o nic jiného nežli opět o majetek města, který se má za těch 10 milionů opravit. Ale to je přeci povinnost města.

Teď jde o to, koho si zvolíme na podzim, jako svého zástupce do vedení Liberce.

Politika, tedy i práce ve vedení obce, státu, by se měla vykonávat stejně poctivě, jako dobrý řemeslník vykonává svoji práci. Politikům bychom měli důvěřovat stejně, jako důvěřujeme letadlu a jeho posádce, když letíme na dovolenou.

Karel Čapek, jeden z nejlepších českých spisovatelů, napsal o volbách jednoduchou, zcela logickou myšlenku. Cituji: Podívejte se na člověka, který si vybírá v krámě boty nebo klobouk, kterak je soustředěný, kterak ze všech stran prohlíží a prohmatává nabízené zboží, kterak je zkouší, pasuje-li mu, kterak dbá, aby se neukvapil, aby nebyl ošizen, aby nekoupil zajíce v pytli. Je to hotový obřad, výkon napjatý a nesmírně závažný.“ Mohli bychom si přát, aby každý z nás byl i v politickém krámě tak soustředěn a vybíral si z nabízeného zboží stejně svědomitě a vážně. Ať si to nikdo z nás neplete, za toto zboží platíme víc než za boty a klobouky; přijde nám dráž, napálíme-li se. Věnujte své volbě dost času a namáhejte si hlavu; dobře prohlédněte a promněte každý artikl, který se vám nabízí, není-li to laciná napodobenina a špatný materiál a ledajaká práce. O jednom zboží vám řeknou, že je to stará a osvědčená firma; o druhém, že je to nejnovější fazónka; nedejte mnoho na řeči a raději přezkoumejte, co se vám nabízí. Bylo by smutné, kdybyste své zástupce volili ledabyleji než své klobouky. Konec citace.

A nyní tedy prozkoumejme nabízené zboží, jak říká pan Čapek. A co vidíme. Ti stávající, ti tam seděli zmíněných osm let. Dostali důvěru na dvě volební období. Zklamali? Nezklamali? Možná jak koho. Ale buďme k sobě upřímní. Stačí se podívat na stav financí městské kasy.

Pro upřesnění. Když jsme v roce 2014 přišli na radnici, celkové závazky dosahovaly tehdy závratných hodnot, téměř 4 miliardy korun. Celou polovinou tomu přispěly vydané dluhopisy, později měněné na směnky v hodnotě 2 miliardy korun. Pominu-li krkolomnost takového řešení, pak nutno podotknout, že to nebyl průšvih týmu kolem paní primátorky Rosenbergové. Ti už byli postaveni před hotovou věc. Začalo období konsolidace hrozivého dluhu. A to při polovičním příjmu do městské pokladny, tedy nějakých 2 miliard korun. Jen pro srovnání, nyní má město příjmy více než dvojnásobné, zhruba 4,2 miliardy korun. Ale už tehdy byl cíl jasný, zbavit se břemene tak, aby město mohlo fungovat, a přesto efektivně umořit dluh. Vytyčený směr se dařilo držet ovšem sotva do roku 2020, kdy město dosáhlo nejnižšího zadlužení. Tento rok byl bodem zlomu, kdy se dluh opět začal zvyšovat. Nejdříve pozvolna, nyní však rychleji. Už zadlužení nesnižujeme. Naopak, dluh vzrostl opět na částku cca 3,5 miliardy. A to bez výrazných dluhů u městských společností. Jistě, dnes už je příjem města jinde a lépe se mu dýchá. Ale kde je to odpovědné nakládání se svěřeným majetkem, financemi? Každý si musíme odpovědět sám. Nejlépe u voleb na podzim.

Prozkoumejme i další zboží, dle pana Čapka. Tentokrát opozici, která tam rovněž působí osm let. Co dokázali? Mnoho? Nic? Nechci je soudit, práce zastupitele je náročná i v opozici. Ale ten dluh města jde i za nimi. I oni zvedali ruce při hlasování. A pokud byli proti, byli slabí a neprůbojní. Řečí jsme slyšeli dost. Výsledek je nedobrá a nezodpovědná práce vedení i té opozice.

Vraťme se všichni společně do roku 2014, kdy se zrodila koalice, byť na první pohled nesourodá. Koalice vedená primátorem Tiborem Batthyánym spolu s partnerem Janem Korytářem. Koalice, kde to možná skřípalo, kde to nebyla v žádném případě procházka růžovou zahradou. Přesto vydržela až do roku 2018. A hlavně měla za sebou mnoho úspěchů.

Povedlo se toho v letech 2014 až 2018 opravdu hodně. Byl bych tu však dlouho vypsat vše, proto uvádím jen krátký výčet:

• Refinancoval se dluh města a nastavila se zodpovědná cesta snižování dluhu.
• Povedlo se urovnat všechny soudní pře se správcem telematiky a převést tuto správu pod město.
• Povedlo se ukončit nevýhodné smluvní vztahy s provozovatelem krematoria a tato služba se převedla pod město.
• Povedlo se ukončit vztah se servisní organizací na výběr parkovného. Opět se tato služba převedla pod město.
• Urovnal se smluvní vztah se Sportparkem Liberec, kde byly jisté animozity ze strany části veřejnosti. Vše se prověřilo. Výsledek byl, že koncesní smlouva je plněna provozovatelem nad rámec jeho povinností.
• Započal projekt GreenNet. Tedy nahrazení zastaralých a neefektivních parovodů horkovody. V důsledku to bylo snižování cen tepla dodávaného Libereckou teplárnou. I zde byly vztahy zprvu velice komplikované.
• Připravila se rekonstrukce bazénu. Nová koalice dostala vše v „mašličkách“. Mohlo se do jednoho roku započít s rekonstrukcí. Ale vláda pod vedením SLK shodila projekt ze stolu, aby si nechala vypracovat novou studii a nový projekt od stejných firem, které pracovali na projektu původním. Nic se výrazně nezměnilo. Pouze se celá rekonstrukce oddálila o několik let a samozřejmě bude mnohem dražší.
• Dále byl uzavřen pacht na silně prodělečný Ski Areál Ještěd, zkráceně SAJ. A výsledky se dostavili, kopec je dávno jinde, než býval kdysi.
• Opravilo se mnoho kilometrů ulic, chodníků a další infrastruktury. Proběhly dvě etapy generální rekonstrukce ulice Dr. M. Horákové. Každá etapa, dlouhá přes 300 metrů trvala čtyři měsíce. Pro zajímavost porovnejte s dnešní praxí, například ulicí Jabloneckou. Otevřel se kapacitní úsek z Kunratické do Jablonce (zde pochvala ŘSD, město zajišťovalo dostatečně kapacitní objízdné trasy.
• Renovovaly se a rozšiřovaly kapacity ZŠ.

Mohl bych takhle pokračovat ještě dlouho. Při tom všem se dluh města snižoval. Dnes je Liberec opět zadlužen jako před deseti lety. Město příjmy má, dluhy příliš neumořuje a nové projekty jsou stále v nějaké fázi realizace. A zřejmě nejsou ani kryté alokovanými prostředky. Zdá se mi, že Liberec je drahý produkt bez přidané hodnoty.

Závěrem se tedy vrátím k Čapkovu naléhání. Nedejte mnoho na řeči. Raději prozkoumejte, co se vám nabízí.

Tomáš Kysela