33 schodů k (ne)schopnosti města

Jistě ten příběh z místních médií znáte: rekonstrukce schodů a části opěrné zdi v Rumunské ulici. Tyto schody propojují Rumunskou s ulicí Felberova. Někdy se to mylně interpretuje jako propojení s ulicí 8. března, což je takový místní chyták – ale pro náš příběh nepodstatný.

Samo o sobě by to téma nebylo ani moc zajímavé. Opravit jedny schody dá sotva nějakou práci. A pokud jde o havarijní stav, člověk by čekal, že to pofrčí o to rychleji. To dá rozum. Jenže to bychom nesměli být v Liberci. Tak se pohodlně posaďte, já vám tu patálii trochu přiblížím.

Píše se rok 2022 a majitel přilehlého domu začíná řešit závažný problém. Všiml si ho i díky tomu, že se mu na domě objevují trhliny. Schody a přilehlá zeď zkrátka ztratily stabilitu a daly se do pohybu.

Jak už to tak bývá, po telefonu se nic nevyřeší. Majitel je odbýván hovor za hovorem – jednou ho odkážou na technické služby, podruhé na majetkovou správu města. Korunou všeho bylo zjištění, kdy mu z úřadu oznámili, že majitelem oněch schodů je vlastně on sám. Překvapivé! Člověk ani neví, jakým majetkem disponuje – ledaže by ho město zrovna po telefonu obdarovalo veřejným schodištěm. Samozřejmě že ne. Město jen klasicky hledalo způsob, jak se problému zbavit, nikoliv jak ho začít řešit. A tak se delší dobu neděje vůbec nic. 

Po bujarých oslavách Silvestra se probouzíme do roku 2023. Leden a únor střídá březen a prasklina na zdi se dál prohlubuje. Dole v domě sídlí Ateliér Tuba, kam chodí mraky dětí. Tyto děti denně procházejí kolem zdi, která už na pár výškových metrech ztratila přes 30 centimetrů ze své svislosti!

Je načase opět probudit město a připomenout mu, že se o svůj majetek musí starat. Obzvlášť o ten, který hrozí zřícením. Naléhavost problému konečně zabrala – zasypaní chodci přece jen nejsou úplně dobrou vizitkou Liberce. Řešení se našlo v podobě dočasného zpevnění dřevěným zapažením a omezení průchodu. Jistě, rozumné, a hlavně dočasné řešení. Než se třeba do tří měsíců začne opravovat... No dobře, do konce roku 2023 bude hotovo, říkáte si.

Jenže jsme v Liberci. Současná koalice ANO, Starostů pro Liberec, ODS a TOP 09 má totiž k urgentním problémům specifický přístup. Ještě v srpnu téhož roku neexistuje ani projektová dokumentace. Nedá se dělat nic jiného než čekat. Listopad přinesl naději: projekt je hotov a teď už se „jen“ čeká na stavební povolení. Oprava prý začne hned v příštím roce.

Čas ani nemusel moc trhnout oponou a máme tu rok 2024. Ze schodů v Rumunské už je evergreen na sociálních sítích. Denně kolem projdou tisíce lidí a další tisíce projedou kolem v MHD či autech. Všichni netrpělivě vyhlížíme začátek rekonstrukce nebo aspoň článek o tom, že se začíná.

A ejhle! Březen skutečně přinesl informaci o opravě schodů – ovšem těch před radnicí, o 230 metrů dál. Zatímco fošny v Rumunské, které podpírají budoucí suť, už praskají vzteky, politici se shodli, že prioritou jsou schody pro ně. Bratru za tři miliony korun, a to zejména proto, že je tam svévolně umístěn „cizí prvek“ – schod s citátem Václava Havla. Rekonstrukce před radnicí byla technicky náročná, ale zvládla se. V červnu se začalo, v říjnu bylo hotovo a holky a kluci z radnice už zase mohli slavnostně chodit hlavním vchodem.

Mezitím schody v Rumunské dál chřadly. Každý déšť a sníh snižovaly jejich vůli smutně stát a bezmocně přihlížet. Kde zůstal slib, že se v roce 2024 dočkají opravy? Zanikl v důležitějších slibech. Listopad je totiž v Liberci měsíc, kdy nepadá jen listí, ale s naprostou pravidelností i politické sliby. Objevil se další článek: prý už je téměř vše připraveno, začínáme soutěžit firmu, v zimě je přece hlad po zakázkách! Hotovo mělo být za čtyři měsíce, konkrétně od dubna do srpna, ideálně během plánované tramvajové výluky.

Střih, máme tu konec ledna 2025. V novinách čteme, že do konce letních prázdnin už to bude jistojistě. Zadání veřejné zakázky visí na úřední desce, termín pro nabídky je pouhých 37 dní. Žádný extra prostor, zřejmě se konečně spěchá!

A podle toho to také dopadlo. Hlad po zakázkách se jaksi nedostavil a do soutěže se přihlásila jediná firma. Ale díky bohu za ni. Blíží se duben a je třeba stavět, aby se stihly ty slibované čtyři měsíce.

Nebudu vás napínat, staveniště se předávalo až v druhé polovině června. Nevadí, po těch letech už nás pár týdnů nerozhází. Do října 2025 měly schody opět pyšně spojovat dvě ulice v historickém centru. Léto ubíhalo, práce probíhaly a nebyly vůbec jednoduché. Nečekaně se pod zemí našel kabel a – jaké překvapení – zase se hledal majitel. Měsíc zpoždění sem, měsíc tam. Buďme rádi aspoň za listopad. A co padá v listopadu, milí čtenáři? Správně, listí a sliby.

Čas letí jako splašený a jsme v roce letošním – v roce 2026! Leden byl na zprávy skoupý. Co taky o takovém nekonečném příběhu pořád psát? Objevila se jen drobná zmínka, že v únoru už schody začnou plnit svou odvěkou roli. Hurá, díky bohu. Jenže realita? V polovině března bylo stále zavřeno. Schody začaly lidem skutečně sloužit až v průběhu dubna 2026.

Varoval jsem vás hned v úvodu, že to bude příběh delší než oněch 33 schodů. Čtyři roky řešení jednoho banálního problému uplynuly jako voda, ale nakonec se podařilo. Jen kdyby to, proboha, nebyly pouhé schody!

K ceně přesahující 9 milionů korun se vyjadřovat nechci. Nejsem stavař a nerad bych se pouštěl do domněnek. Podle fotek si udělejte obrázek sami – úplně jednoduchá rekonstrukce to vzhledem ke statice zdi nebyla, takže cena může být adekvátní.

O nějakém zachování historické podoby se ale mluvit nedá. Město si dokonce do zadávací dokumentace dalo podmínku, že se do betonu musí otisknout rok rekonstrukce. Jako kdyby stavěli dálniční estakádu. Původní žulové schody zmizely. Čekal jsem, že se znovu použijí, ale marně – netuším, kde skončily, a je jich obrovská škoda. Výsledek? Na pěti metrech najdete tři druhy zábradlí, původní kaskádová ramena schodiště nahradila vylitá betonová „klouzačka“ a jako bonus je mezipatro vydlážděné žulovými kostkami. Ale to už je zase jiný příběh.

Chci městu poděkovat, že schody nakonec opravilo. Dokázalo to! Jenže ta cesta, která k tomu vedla, byla neuvěřitelně rozplizlá, líná a plná výmluv. Myslím si, že takové manažerské selhání si nezaslouží ani ten nejméně náročný volič. Natož ten, který si uvědomuje sílu svého hlasu v nadcházejících podzimních komunálních volbách.

Slibovali jsme kampaň konstruktivní a slušnou. Přesně to děláme. Ale stejně tak chceme ukázat, že umíme věci lépe plánovat, koordinovat, a hlavně manažersky vést město než jeho současné vedení.